Vědci zjistili, že Jupiterův sopečný měsíc Io vyzařuje mnohem více tepla, než se dříve myslelo, což zpochybňuje existující teorie o jeho vnitřní struktuře. Data z NASA sondy Juno, i když velmi podrobná, byla chybně interpretována, což vedlo k výraznému podcenění požární aktivity Io. Tento objev vykresluje žhavější a komplexnější obraz tohoto vzrušujícího nebeského tělesa.
Kořen této chyby spočívá ve způsobu, jakým vědci analyzovali data z Juno Infrared Mapper pro studium polární záře Jupitera (JIRAM). Předchozí výzkum se zaměřoval především na specifické pásmo infračerveného světla známé jako M-pásmo, které zachycuje především extrémně vysoké teploty. Tento přístup, jako je posuzování ohně podle jeho plamenů a ignorování chladnějších uhlíků, poskytl neúplný obrázek tepelné aktivity Io.
„Problém je v tom, že tento pás je citlivý pouze na nejvyšší teploty, a proto má tendenci zvýrazňovat nejjasnější oblasti vulkánů, přičemž ignoruje chladnější, ale mnohem rozsáhlejší,“ vysvětluje Federico Tosi, vedoucí výzkumný pracovník italského Národního institutu astrofyziky (INAF). “V podstatě je to jako posuzovat jas ohně pozorováním pouze plamene a ne okolních uhlíků: zachycujete nejjasnější body, ale neměříte všechno teplo, které skutečně vydává.”
Přezkoumání dat Juno z širší perspektivy odhalilo, že vulkanické teplo Io je soustředěno na překvapivě malém počtu míst. Asi polovina měsíční energie pochází z pouhých 17 z jeho 266 známých sopečných zdrojů. Tyto sopky, na rozdíl od dříve předpokládaných, jsou nerovnoměrně horké; mají zářící vnější prstenec kolem chladnějšího pevného jádra. Ačkoli se tyto teplejší prstence zdají jasnější v pásmu M, rozsáhlá plocha jejich chladnějších kůr může podstatně více přispívat k celkovému tepelnému výkonu.
Tento objev má důležité důsledky pro teorie o vnitřní struktuře Io. Naznačuje to, že pod povrchem může chybět globální lávové jezírko, které bylo dříve považováno za možné vysvětlení intenzivní vulkanické aktivity Io.
„Když vezmeme v úvahu i tuto ‚skrytou‘ komponentu, skutečný tepelný tok je stokrát vyšší než tok vypočítaný analýzou pouze M-pásma,“ říká Tosi. “Je to významný krok vpřed, protože mění měřítko energetické bilance měsíce [Io].”
Přestože lety Juno v letech 2023 a 2024 poskytly nebývalé pohledy na Io, jeho oběžná dráha v budoucnu neumožní tak blízké přiblížení. Budoucí mise jako Juice ESA a Europa Clipper NASA, které se zaměřují hlavně na další měsíce Jupiteru, nemají dostatečné rozlišení pro reprodukci podrobných pozorování Juno.
Tato studie však poskytuje důležitý základ pro interpretaci i vzdálenějších pozorování Io. Zdůrazňuje také potřebu budoucích misí speciálně navržených pro podrobnější studium tohoto záhadného měsíce. Teprve pak budou vědci schopni plně rozluštit záhady vulkanicky nejaktivnějšího tělesa naší sluneční soustavy.
