Po celá desetiletí byl obecně přijímaný standard pro lidskou zrakovou ostrost založen na zastaralých měřeních. Nový výzkum z University of Cambridge a Meta Reality Labs ukazuje, že schopnost oka rozlišovat detaily je výrazně větší, než se dříve myslelo, což zpochybňuje předpoklady o výhodách televizorů s ultravysokými detaily.
Limity rozlišení: vidění nad 20/20
Studie se zúčastnilo 18 subjektů ve věku od 13 do 46 let, u kterých byla hodnocena jejich schopnost vnímat jemné detaily na obrazovkách v typické pozorovací vzdálenosti. Vědci zjistili, že lidské oko dokáže rozlišit až 94 pixelů na stupeň (ppd) ve stupních šedi, což překračuje dříve odhadovanou hranici 60 ppd na základě tradičního Snellenova grafu.
Tento rozpor je způsoben tím, že Snellenův diagram, nástroj pro měření z 19. století, přesně neodráží možnosti moderních displejů. Nové důkazy ukazují, že oko je schopno rozeznat jemnější detaily, než se dříve myslelo, zejména na vzdálenosti typické pro domácí sledování.
Vnímání barev: klíčová slabá stránka
Zatímco rozlišení ve stupních šedi je působivé, vnímání barev je významným omezením. Studie prokázala významné snížení rozlišení barev: žlutá a fialová byly zaznamenány pouze v 53 ppd. Zelená a červená jsou o něco lepší s 89 ppd. To naznačuje, že mozek má potíže se zpracováním barevných detailů stejně efektivně jako odstíny šedé, což ovlivňuje celkovou jasnost obrazu.
Důsledky pro zobrazovací technologii
Studie zpochybňuje představu, že 4K nebo 8K televizory poskytují znatelnou výhodu oproti displejům s nižším rozlišením, alespoň pro většinu diváků. Výrobci možná dosahují bodu klesající návratnosti, pokud jde o rozlišení, kde rostoucí hustota pixelů již nevede k měřitelnému zlepšení vizuálního zážitku.
Místo honby za vyššími rozlišeními by se designéři displejů mohli zaměřit na optimalizaci dalších faktorů, jako je velikost obrazovky, kontrast a přesnost barev, aby zlepšili celkový zážitek ze sledování. Cílem by mělo být uspokojit rozlišovací schopnosti alespoň 95 % populace, spíše než cílit na malé procento lidí s výjimečným zrakem.
Role mozku: vnímání mimo oko
Studie zdůrazňuje kritickou roli mozku ve vizuálním vnímání. Zatímco oko může být schopno rozeznat jemné detaily, mozek tyto informace zpracovává a vytváří konečný obraz. Omezení ve zpracování barev v mozku vysvětlují výrazné snížení rozlišení u barevných obrázků, zejména v periferním vidění.
Lidské vidění nakonec není o dokonalé ostrosti, ale o evoluční optimalizaci. Naše smysly se vyvinuly tak, že jsou „dost dobré“, aby přežily, a další posouvání těchto limitů nemusí většině diváků přinést významný užitek.
Výrobci, kteří upřednostňují lidské vnímání, než aby se jen honili za vyšším rozlišením, mohou nakonec oslovit širší publikum.
