Nová studie identifikovala možnou souvislost mezi dysfunkcí buněčných hodin a Alzheimerovou chorobou, což otevírá vzrušující možnosti léčby. Naše těla se řídí složitými rytmy známými jako cirkadiánní rytmy – tyto vnitřní hodiny určují vše od cyklů spánku a bdění až po načasování biologických procesů. Výzkum nyní ukazuje, že tyto rytmy hrají důležitou roli ve zdraví mozku a mohou se podílet na rozvoji Alzheimerovy choroby.
Studie, kterou provedli vědci z University of Washington School of Medicine (WashU Medicine), se zaměřila na expresi genů spojených s rizikem rozvoje Alzheimerovy choroby v konkrétních mozkových buňkách: v astrocytech (které podporují neurony) a mikrogliích (buňkách imunitního systému). Porovnáním mozků zdravých myší s mozky vykazujícími příznaky podobné Alzheimerově chorobě tým zjistil významné narušení cirkadiánních rytmů těchto genů. Je pozoruhodné, že tento vzorec se odrazil ve vzorcích lidské tkáně, což přidalo na váze výsledků.
„Zjistili jsme, že asi polovina z 82 genů spojených s rizikem rozvoje Alzheimerovy choroby je regulována vnitřními hodinami těla,“ vysvětluje neurolog Eric Muzik z WashU Medicine. Toto spojení je zvláště významné, protože naznačuje potenciální mechanismus, kterým může narušení našich denních rytmů přispět k Alzheimerově patologii.
Jak čas ovlivňuje zdraví mozku?
Vliv narušení cirkadiánních rytmů může pocházet z několika faktorů. Například může být narušeno načasování odstraňování odpadu v mozku, což vede k akumulaci škodlivého proteinového posla amyloidu-beta, což je charakteristický rys Alzheimerovy choroby. Poruchy rytmu mohou navíc přímo ovlivnit astrocyty a mikroglie a zhoršit jejich schopnost podporovat zdravou neuronální funkci.
Za zmínku také stojí, že pacienti s Alzheimerovou chorobou často zažívají „večerní zmatek“, období zvýšeného zmatku v pozdních odpoledních nebo podvečerních hodinách. Tento jev dále podporuje myšlenku, že vnitřní hodiny mozku jsou úzce spjaty s jeho celkovým fungováním a náchylností k nemocem.
Nová hranice v léčbě
Tento převratný výzkum otevírá nové možnosti pro budoucí léčbu Alzheimerovy choroby. Pokud dokážeme přijít na to, jak manipulovat s těmito buněčnými hodinami – například zesílit jejich signály nebo je dočasně resetovat – může být možné zabránit hromadění toxických proteinů a minimalizovat poškození neuronů.
„Doufáme, že se naučíme, jak optimalizovat systém cirkadiánního rytmu, abychom zabránili akumulaci amyloidu a dalším aspektům Alzheimerovy choroby,“ uzavírá Muzik. I když je toho stále mnoho neznámého, tento výzkum poskytuje přesvědčivý pohled do nové éry, kde by pochopení vnitřních mechanismů časování našeho těla mohlo být klíčem k prevenci a léčbě neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.
