Astronomové objevili tisíce dříve neznámých galaxií vykazujících neobvyklé “polární struktury” – v podstatě hvězdné nebo prachové formace, které se táhnou kolmo k hlavní galaktické rovině, připomínající krinolíny z viktoriánské éry. Tento objev, založený na datech z Dark Energy Spectroscopic Instrument (DESI) a Euclid Space Telescope, dramaticky zvyšuje známou populaci těchto galaxií a otevírá nové možnosti pro studium formování a vývoje galaxií.
Objev a rozsah jevu
Astronomové pozorovali tyto bizarní galaxie po celá desetiletí, ale jejich vzácnost omezila podrobné studie. Od roku 2024 bylo katalogizováno pouze několik stovek galaxií s polárními strukturami. Nedávná analýza dat DESI však identifikovala přibližně 3 000 potenciálních nových kandidátů, čímž se známý počet exponenciálně zvýšil.
Vědci nyní odhadují, že přibližně 2 % všech hmotných galaxií v blízkém vesmíru má tyto struktury. To znamená, že jsou mnohem častější, než se dříve myslelo. Nově pozorované galaxie se táhnou napříč obrovskými kosmickými vzdálenostmi, přičemž světlo z nejvzdálenějšího dosahu Země putuje po 7,8 miliardách let. Data Euklidova dalekohledu rozšiřují vzorek do doby před více než 11 miliardami let, což vědcům umožňuje studovat, jak se tyto struktury vyvíjejí v kosmickém čase.
Co způsobuje tyto “krinolíny”?
Existence polárních struktur není náhodná. Galaxie bez vnější interference přirozeně rotují ve stejné rovině díky zachování momentu hybnosti. Polární struktury naznačují minulou kolizi nebo splynutí s jinou galaxií, kde byla hmota vytlačena na oběžnou dráhu kolmou k původnímu disku.
Tyto struktury nabývají různých podob: některé jsou proudy hvězd, jiné připomínají svatozáře nebo výdutě. Bez ohledu na to všechny poukazují na bouřlivou vesmírnou historii. Struktury jsou výsledkem jiné galaxie, která narušuje původní systém a nutí hvězdy a plyn na neobvyklé dráhy.
Proč je to důležité?
Galaxie s polárními strukturami poskytují cenné laboratoře pro studium vývoje galaxií. I když ne všechny* galaxie vykazují tyto formace, mnohé podléhají sloučení nebo akreci. Studiem této podskupiny galaxií s jasnými strukturálními důkazy o srážkách mohou astronomové získat širší pochopení toho, jak galaxie rostou a mění se v průběhu miliard let.
“Ne každá galaxie bude mít polární strukturu,” vysvětluje astronom Jacob Gerrett, “ale mnoho galaxií prošlo akrecí nebo splynutím, takže je můžeme lépe studovat jako celek pomocí této malé podmnožiny galaxií s polárními strukturami.”
Mléčná dráha může mít také slabé polární struktury, ačkoli potvrzení toho zůstává obtížné. Množství těchto struktur naznačuje, že ke galaktickým srážkám dochází častěji, než se dříve myslelo, a přeskupují vesmír způsobem, kterému teprve začínáme rozumět.
Tento objev zdůrazňuje dynamickou a často chaotickou povahu vývoje galaxií a poskytuje astronomům nový nástroj k odhalení tajemství kosmické historie.
